3. kapitola - Rodina Trustová

2. srpna 2007 v 0:07 | Peťka |  Idařino dědictví
Tak tady je další kapitolka mé povídky! Omlouvám se za ne moc originální názvy kapitol, jmen,.. nějak mně ty názvy nejdouv vymýšlet. Tak se dejte do čtení a zanechte prosím nějaký tn koment.
Děkuji Peťka

------------------------------------------------------------

Vedle její maminky seděla cizí žena. Vlasy černé jako mahagonové dřevo, které se jí v mírných kudrlinkách spouštěly k ramenům a blankytně modré oči, nezvyklá kombinace, ale Lily musela uznat, že přesně poukazuje na nevinnost a bezbrannost, avšak zároveň i na vynalézavost a uličnictví.

,Musela být v dětství pěkný kvítko´ pousmála se Lil. V mysli jí ale uvázl portrét jiné osoby, která je taky PĚKNÝ kvítko., (aut.: no hádejte koho asi)

,Sakra, to mě ten Potter nenechá v klidu ani o prázdninách?!?!?´

- ale to ty na něj furt myslíš, on ti nic neudělal-

,může za to on, kdyby mě v bradavicích pořád nepronásledoval´

- to není ten důvod, líbí se ti, tak už si to přiznej-

,Tak dost, jednou pro vždy POTTER SE MI NIKDY LÍBIT NEBUDE´

Poté si Lily uvědomila, že pořád civí na tu cizinku a ještě ani nepozdravila

,,Dobré ráno"

,,Dobré" odpověděli jí tříhlasně.

,,Já…"

,, Lily, zlatíčko, tadyhle Šarlota, by potřebovala pomoci." Řekla maminka, ale potom si uvědomila, že ji vlastně skočila do řeči, Ztichla a konečně pustila Šarlotu ke slovu.

,,Ehm, asi bych se měla představit. Jmenuji se Šarlota Trustová a nedávno jsem se sem přistěhovala na Sluneční náměstí. Mám dvě děti a potřebovala bych si dneska něco zařídit, jenomže sousedíme se starou paní, která skoro neslyší a nikoho jiného tady ještě neznám."
Odmlčela se.

Slova se ujala opět maminka: ,, Potkala jsem tady Lotty na nákupech a zaslechla, že neví co s dětmi, tak jsem jí nabídla, že se o ně postaráš, nevadí ti to že ne, hlídáváš tady děti sousedům, tak proč nepomoct někomu, kdo je v nouzi?? "

,, Jistěže mi to nevadí a kdy to potřebujete??"

,,Potřebuješ", poopravila ji s úsměvem žena, ,, klidně mi říkej Lotty a tykej mi, nejsem zase tak stará.. No potřebovala bych to hned.. jestli už něco nemáš. Vím, že je to narychlo, ale vytrhla bys mi trn z paty."

,, Tak já si tady jenom vezmu kousek koláče a hned jdu."

,,Strašně děkuji Lily."

To už ale Lily měla plná ústa maminčina vynikajícího koláče. Přece jenom polkl a odpověděla: ,, Není zač… Lotty" dodala po chvilce přemýšlení.

Lotty se na ni usmála a trpělivě čekala než se dívka nasnídá. Lily spolkla poslední sousto a následovala novou známou.

,, To máme hodnou dceru," podotkla Anna s úsměvem. Ten jí však vzápětí doslova zmrzl na rtech: ,, Nesmí se to nikdy dozvědět! Je naše!!"

Georg ji vzal za ruku a pohladil po vlasech: Myslím, že jí to jednou budeme muset říct." Řekl zamyšleně.

--------------------------------------------------------

,,Už jsem tady," zavolala Lot do zdánlivě klidného domu. Vzápětí se ozval dusot dětských nožiček. Ze schodů sbíhal asi sedmiletý chlapeček a pětiletá holčička. Klouček měl maminčiny mahagonové vlasy a jeho oči měly barvu podzimního listí. Takové světlounce hnědé, skoro dožluta. ( aut.: Takové opravdu existují)
Na sobě měl tmavě modré kraťásky a světle modré triko. Holčička měla žluté triko a červenou sukýnku. Vypadala jako panenka. V jejích očích, barvy vyjasněného nebe, blikala malinkatá světýlka. Zlaté vlasy byly spleteny do dvou copánků a na každém z nich se vyjímala červená mašlička.

,, Tak děti toto je Lily, bude vás hlídat než se vrátím."

Obě děti si ji nejprve zachmuřeně prohlíželi, ale pak se jim na tváři rozložil úsměv. Lily věděla, že si budou rozumět.

,, Lily, tohle je Christian, je mu sedm a tohle je Karin, té bude za chvilku šest."

, Tak jsem to tipovala dobře´ pomyslela si Lil.

,, Kdybys něco potřebovala, tak Chris ví, kde to najít. Nebudu pryč dlouho, nanejvýš hodinu, možná dvě. Tak ahoj děti."

,,Ahoj mami."

,,A nezlobte Lily."

,,Neboj mami."

Jakmile se za Lotty zavřely dveře, popadli Lily oba sourozenci za ruce a vedli ji nahoru po schodech. Vešli do krásné prosvícené místnosti. Pod okny stála postel s růžovým povlečením a na druhé straně s modrým. U každé z nich stál dřevěný noční stolek. Mezi nimi pak malá knihovnička. Vedle dveří byla skříň od které se tály poličky plnéé hraček. Poslední kus nábytku byl uložen v nohách každé postele.. byl to malý psací stoleček.

,, Toto je náš pokojíček." Řekla Karin a ihned dotáhla Člověče nezlob se.

,,Zahrajeme si ,Lil, prosíím??" poprosila a zakoulela očima.

,,Jistě" souhlasila Lil. Bylo to divné, během chvíle si oba moc oblíbila. To nebylo tak jiné, měla ráda všechny děti. Tady však cítila něco zvláštního. Nějakou energii, která jí k těm dětem táhla. V žádné mudlovské rodině se jí to ještě nestalo. Hráli několik her. Lily je nechávala samozřejmě vyhrát. Poté se rozhodli, že se vydají na zahradu. Po několika krocích se však lily otočila a zjistila, že už ji nenásleduje Chris.

,,Kde je Chris?" zeptala se holčičky.

,,Už na zahradě, vždycky když se někam těší, tak se tam nějak přenese."

Hmm.. to se nám to vybarvuje, tohle není žádná obyčejná mudlovská rodina. Jsou stejní jako já, jsou to taky kouzelníci. Já jsem ale trubka, plácla se Lil do čela, že jsem si toho nevšimla, hodinu koukám na kouzelnické knížky a nevšimnu si toho, ale proč jí Loly nic neřekla??

,,Karin?" obrátila se znovu na holčičku, která cupitala vedle ní a držela ji za ruku. ,,Ty umíš taky nějaký divný věci??"

,,Ne," zakroutila hlavou jí copánky začaly pleskat po tvářičkách.,, Ale maminka říká, že až budu velká budu taky tak dobře umět kouzlit jako ona."

V tom se chytla za pusu. ,,Lily prosím neříkej to mámě, ona nám o tom zakázala mluvit. Říká, že pokud jsme mezi mudly, tak musíme mlčet jako hrob. Bude se zlobit, že jsem to nedodržela, je to naše kouzelné tajemství a já je porušila." Začala vzlykat a první slzička si hledala cestu po její tvářičce.

,,Karin, neplakej, já nejsem mudla, jsem taky čarodějka.."

Karin na ni vykulila zaslzený očka: ,,Opravdu??"

,,Jistě, tento rok půjdu do sedmého ročníku v Bradavicích."

,,No tak kde jako jste, člověk tady na vás čeká a vy nikde, baby ukecaný"

Lily se musela začít smát, sedmiletý chlapeček na ni promluvil takovým způsobem, že by se za něj nemusel stydět kdejakém dospělej.

,,Chrisy, Lil je taky čarodějka a chodí do Bradavic." Vyhrkla Karin

Klouček se na ni otočil s otázkou v očích.Lily jenom přikývla. Chvíli se zamyslel, ale potom řekl:

,,Vyprávěj nám o Bradavicích."

Lily neváhal.. básnila o celém hradě a jeho pozemcích, i o duších a Obří sépii. Když domluvila nastalo ticho. Karin to nevydržela, celou dobu ji pálila jedna otázka.

,,A můžou tam i maminky??"

,,Nemůžou to je jasný." předběhl Lily v odpovědi Chris.

,,Ale já tam bez maminky nepůjdu! Přece tady nezůstane sama! Tak to ne, vezmu ji s sebou do kufru.."

,,Kam mě vezmeš?" zeptala se Loty, která právě přijela.

,,Mamí," vykřikla Karin a skočila ženě do náruče. ,,Do Bradavic, tam kde budu učit čarovat."

,,Karin," vykřikla Lot, Lily věděla, že je to kvůli ní.

,,Neboj Lott, já nejsem mudla."

Až teď si Lil všimla, že tu žena není sama. Vedle ní nesměle postávala dívka a chlapec. Ona byla menšího vzrůstu a sportovní postavy. Vlasy měla ostříhané na ježka a i když se snažila usmívat, v jejích sytě hnědých očí se odrážel smutek. Zatímco chlapec byl vyšší postavy. Jeho vlasy byly stejně hnědé jako sestra, ale oči měl černé, i on se snažil zakrýt svůj smutek a dařilo se mu to o něco více než jeho sestře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 2. srpna 2007 v 14:25 | Reagovat

nádherná kapča! =o) moc se těším na další, je to supr povídka :o)))))

2 Breila Breila | Web | 8. srpna 2007 v 22:23 | Reagovat

tééda...tak to je vážně děsné.. máš nadání na to skončit kapitoly v tom nenapínavějším :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama