1. kapitola - Bájná Zakara

29. července 2007 v 19:46 | Peťka |  Idařino dědictví

Na dně nejhlubšího oceánu se rozléhala krásná země Zakara. Byla to říše krále Zemricha, který měl dvě dcery. Krásnou, hodnou Idaret a závistivou Nosanu. Zatímco Idaret pomáhala všem lidem v říši a všichni ji měli rádi, Nosanu neměl rád nikdo. Nikdy se nezajímala o nic jiného než o sebe, nikdo by ji nepřiřazoval k té ušlechtilé Idaret. Idaret měla ještě jednu zvláštnost, dokázala se vcítit do budoucnosti. Jeho žena zemřela před lety, alesdělila hodné Idaret něco, co bylo hodně důležité pro budoucí svět....

,,Idaret," řekla a přistioupila k ní, ,, Vím, že tu už dlouo nezůstanu a tak bych Ti chtěla svěřit, svoje tajemství. Kdysi dávno, když jsi uviděla poprvé náš podmořský svět, se mi v noci zjevila vědma. Řekla mi, že jedna z mých dvou dcer bude budoucí Dcerou dobra. Nevěděla jsem, která z vás to bude a dlouhou dobu jsem si mylela, že tou pravou je Nosana. Avšak postupem let jste se obě moooc změnily." odmlčela se.

,, Teď jsem si jistá, že to jsi ty, v tvých rukách je štěstí všech, až budeš plnoletá dostane se ti pomoci." to bylo to poslední, co kdy krásná královna Seja kdy vyslovila.

-------------------------------------------------------------

Uplynuly tři roky a Idaret vykvetla do stejné krásy jako její matka. Byla už pnoletá,ale nikdy nezapomněla, co jí tenkrát matka řekla. Tu noc jejích 17 narozenin se jí zjevila taktéž vědma.

,, Idaret, jsi Dcerou dobra a proto Ti dávám tento náhrdelník" podala jí zlatý řetěz , na kterém byly čtyři přívěsky : oheň, voda, země, vzduch.
,, Dobře si ho prohlédni, jsou to čtyři živly, které odteď ovládáš, musíš pomoci všem hodným a poctivým lidem. Tento náhrdelník poslouchá pouze lidi, které mají upřímné srdce, pokud se dostane do rukou nějakému zlu, neposlechneho a tento člověk ihned zkamení.Rozumněla jsi mi??"

Ano, rozumněla, děkuji vám mnohokrát a nebojte se budu ho používat s rozumem."

,, Nezapomeň Idaret, pokud si nebudeš vědět rady, drž se svého srdce."
---------------------------------------------------------------------------

O několik měsíců později...
Idaret právě probudily hrozné zvuky. Trhnutím někdo odhrnul závěsy v jejím pokoji. Byla to Nosana. Povrchně shlížela na rozespalou sestru, ale ta, jakoby si jejího pohledu nevšimla, se mile usmála a zeptala se: ,,Proč mě budíš, sestřičko, zrovna se mi zdál tak nádherný sen." zeptala se a pokoušela se vstát.

,, Někdo s tebou potřebuje mluvit." řekla ,, máš jít okamžitě do zahrady!" Její tón byl tak mrazivý, ale Idaret se na ni znovu usmála. Už si ani nepamatuje, kdy na ni sestra promluvila vlídným hlasem.... nebo počkat, pamatuje si to, bylo to v ten den, kdy se jí svěřila s celým svým tajemstvím, od té doby se k ní Nosana chovala chladně.

,, Ihned půjdu" odpověděla laskavě Idaret.

Nosana odešla. Idaret se oblékla a vyběhla na zahradu. ,, Dobré ráno tatíčku" pozdravila zvesela, v tu chvíli se zarazila, vedle krále zemrich stál překrásný mladík. jeho vlasy dosahovaly délky jeho ramenb a byly zářivě žluté, jako paprsky slunce odrážející se od hladiny oceánu a jeho oči byly tmavě modré jako nejhlubší místo jejich království.

,, Velice se omlouvám, princezno, jestli jsme vás probudil, ale moji osadu co nevidět postihne zamětřesení, slyšeli jsme o vaší moci, proto nám prosím pomozte."

Idaret ani chvíli nezaváhala a hnala se ke stájím. Její delfím Zobon tam stál a už na ni čekal,. Vzala ještě jednoho delfína, protože věděla, že je tu mládenec pěšky. Přiběhla s nmy do zahrady, rozloučila se s králem a vyjeli.

,, Mé jméno je Vladimír, urozená princezno Nosano." promluvil v půli cesty.

,,Ale já jsem Idaret" poopravila ho s úsměvem.

Dojeli do Vladimírovi osady. Idaret rachle sestoupila ze Zobona a našla nejvyšší kámen. Vystoupila na něj a přiložila napodobeninu země a zavřela oči. V té chvíli se kámen otřásl. Jednou, dvakrát, třikrát.... a po desáté se přestal třást úplně. Všichni lidé poděkovali krásné Idaret a ta se vrátila na hrad.
----------------------------------------

Druhý den ráno, měla vidění, vůbec se jí to nelíbilo. Byl tam Vladimír, do kterého se zamilovala hned na první pohled, a Nosana. Třetí osoba k ní stála zády, ale jakmile se otočila, pohlédl Idaret do tváře, ten nejobávanější tvor: Kruťas. Zakara byla ale proti němu chráněná odvěkýmm kouzlem, jen ten kdo věděl kde je, ji mohl najít( Aut.:něco jako Fiendliovo zakl.)

Okamžitě běžela za králem a všechno mu pověděla. ten zavolal stráže, aby našli Nosanu, ale po té jakoby see země slehla. A nejen to, z Nosanou zmizel i kouzelný náhrdelník. Nikdo nevěděl jak je to možné, ale bylo to tak. Proti Kruťasovi vedli válku a vyhráli ji. Vladimír byl nedobrovolně pod jeho mocí, a tak mu i princezna Idaret odpustila... od té doby žili všichni šťastně. Po dlouhé době se našel i náhrdelník, ale Idaret už byla tak mocná, že ho nepotřebovala, proto ho rozlomila na čtyři dílky a schovala do té doby než se ve světě opět bude drát zlo k moci...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 1. srpna 2007 v 12:53 | Reagovat

Tak tohle zní zajímavě :D Rozhodně si to přečtu dál :-)))

2 Breila Breila | Web | 8. srpna 2007 v 22:02 | Reagovat

napínavé...jdu číst dál, jsem totiž moc zvědavá, kam až se dostal tvůj motýl se jménem fantazie :-)

3 Martinka Martinka | E-mail | Web | 7. září 2007 v 18:23 | Reagovat

Hoja bejunko Peťulko....tak to čtu ty moje malá kočenko....no jako vypadá to dobře....jen tak dál!!Zatím páá zlatíí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama